Věnovat se dnes problematice Covidu je již banální a obehraná písnička. Většina národa věří na očkování a dobře promyšlené PR nenechává pro další úvahy další prostor. Nikdo neví, jak dlouho vydrží imunita po aplikaci injekce a zkušenosti s RNA viry, kterých je hodně, ukazují, že očkovat se musí každý rok znovu. To už nebude hradit stát a lidé budou váhat, zda investovat do tak krátkodobé naděje. Očkovaný člověk bude nadále přenašečem infekce, nehledě na to, že za hlavní přenašeče se dnes považují děti, které se proti Covidu neočkují. Infekce bude ve společnosti vesele vegetovat a každý z tohoto typu viru dokáže rychle měnit antigenní strukturu. Je to pro virus nutné, chce-li na svých hostitelích přežít. Takové jsou zkušenosti již mnoho desítek let trvajícího souboje mezi člověkem a RNA virem. Možná, že za několik let někdo, kdo má přístup do masmédií vystoupí a řekne, že jediné, co může lidstvo udělat, je zabývat se protivirovou imunitou. Všimněte si, že nikdo z vědců ani lékařů nemluví o žádném léku, který by zvedl prapor imunity. On totiž neexistuje. Pro moderní medicínu je výhodnější odbyt léků, vakcín a řízené zdravotnictví než něco tak univerzálního jako je imunita. Mezi lékaři kolují informace o vitamínech A, D a C. Někteří imunologové věří na glukany a nadějné jsou také léčivé houby. Lidé raději skáčou do ledové vody, chodí v zimě v krátkých kalhotech a věří v otužování, které nám jako dětem vštěpovali již rodiče. Covid má k dispozici velmi průhlednou taktiku, přenáší se z člověka na člověka infikováním dýchacích cest, odkud proniká do krve a krví se roznáší do dalších orgánů, předtím nezapomene po sobě nechat zánět průdušek či plic. Sliznice dýchacích cest jsou pokryty řasinkami a mikrobiálním filmem, který má stejný charakter jako mikrobiální osídlení střev. Také stará čínská medicína spojovala střeva a dýchací cesty do jednoho funkčního celku. Dýchací trubice jsou mnohovrstevné a můžeme počítat s tím, že se skládají z vrstvy sliznice, podslizniční vrstvy a svalové vrstvy. V této členité struktuře se usazují chronická ložiska mikroorganismů, které negativně ovlivňují situaci na sliznici. K tomu můžeme přičíst mikroskopický polétavý prach, koktejly chemických látek, toxické kovy, zplodiny automobilové dopravy a všudypřítomný chemický aerosol z nábytku, koberců, oděvů, mycích a pracích prostředků. Naše dýchací cesty jsou v chronickém nepořádku. Když přičteme vliv stresu, napětí a úzkosti, tak pochopíme, proč každý člověk má jednou do roka rýmu, zánět průdušek či něco horšího. Nad touto špatně opevněnou bariérou dlí imunitní systém, skládající se z imunitních buněk, látek a protilátek. Jde o velmi komplikovaný systém, který nepatří k tomu nejlepšímu v živočišné říši a tak ten, komu virus překoná bariéru dýchacích cest, může očekávat chaotickou imunitní reakci, která víc uškodí, než prospěje. Imunitní systém má svojí hlavní oporu v lymfatických buňkách střev a je řízen unikátním zařízením z předního mozku. Ovšem i tam působí stresy, životní prostředí a mikroorganismy. Studie jasně dokazují, že děti rozené císařských řezem mají celoživotně horší imunitu a děti, které berou do dvou let antibiotika, ty jsou celoživotně poškozeny. Víme, že celý tento ochranný systém má svojí logiku a jako všechny systémy je tím dokonalejší, čím lepší má řízení. To nakonec vidíme v rozdílu mezi řízením některých států. Řízení se neobejde bez informací a perspektiva touhy po digitalizaci celého státu přinese i poznání o informačních a řídících procesech v obraně člověka před infekcemi. Myslím, že víme již dnes, jak s tímto procesem nakládat, ale bohužel vítězí myšlenky hrubého primitivního materialismu, který je zatím pravděpodobně neporazitelný. Přesto všechno je nadějné, že mnoho lidí ví, jak na to a já doufám, že těch lidí bude už jenom přibývat.
