Řada lidí při spatření krve omdlévá, jiné krev vzrušuje. Lhostejný ke krvi je jen málokdo. Z krve se tvoří lymfa i moč. Krev obtéká každou buňku těla i mozku. Přivádí kyslík vázaný na červeném krevním barvivu, odvádí kysličník uhličitý. V případě ucpání cévy a tím vznikající nedostatek krve je natolik vážná věc, že jde o vteřiny. Jindy by organismus zahynul za dny, týdny či měsíce. Do krevního systému se dostává i mozkomíšní mok. Plazma, tekutá složka krve v sobě nese nejen červené krvinky, ale i krevní destičky či bílé krvinky. Lymfocyty představují dělníky imunitního systému. V krvi však jsou stovky látek nezbytných pro život lidského organismu, jako jsou bílkoviny, vitamíny, minerály, stopové prvky, tuky, hormony, desítky nezbytných látek. Proto je nutné tyto látky mít v potravě, dostat je ze střeva do krve, zpracovat je, vytvořit složité komplexy imunitních látek (humorální imunita), hormony řídící proteiny atd. Tento proces není snadný. Je komplikovaný plný potenciálních poruch. My sice máme kontrolu nad stravou, proto ji lidé věnují velkou pozornost, ale ostatní procesy neumíme kontrolovat. Nevnímáme, jak v tenkém střevě vstřebáváme vše potřebné, jak pracují játra, jak podkorové struktury mozku. Nemáme kontrolu nad stavem všech látek v naší krvi. Laboratorní testy zachycují jen nepatrný zlomek celé situace.
Je velká škoda pro lidstvo, že nezajásalo nad vynálezem doktora Volla. Sám věřil ve velkou budoucnost svého testovacího přístroje EAV. Dostal od papeže cenu za nesmírně užitečný vynález. Vypravil se do USA, aby propagoval svůj přístroj. Po 70ti letech můžeme říci, že Vollova vize nebyla reálná. Přístroj EAV funguje pouze v rukách jednotlivců. Sice po celém světě, ale ne masově. Subjektivní, individuální složka práce s tímto přístrojem nikdy velké rozšíření nedovolila. Výzkumy ukázaly, že stejných výsledků dosahuje jen 10% uživatelů. Při tom ve spojení s počítačem umožňuje nenáročně sledovat fyziologické pochody kdekoliv v lidském organismu, tudíž i v krvi, kde se všechny nezbytné látky soustřeďují. Přístroje EAV přitom umožňují vstup informačních technologií do medicíny. Nemám na mysli elektronické vydávání neschopenek, receptů či přeposílání informací. Mám na mysli tvorbu chytrých (smart) látek, které organizují tak důležité pochody, jako je řízení imunity, hormonální pochody, funkce mozkové kůry, limbického systému, jater, plic, srdce či ledvin. Je tristní, jak se lidé upínají k vytvoření látky k zabití koronaviru. Sám takový virus je pouze informace kódovaná v DNA a RNA strukturách. Opravář softwaru zavirovaných počítačů a dalších programů hackerů přijde s kladivem a majzlíkem? Vstup do informačních struktur je přece možný výhradně opět informačními produkty. Chceme přece, aby léky byly chytré. Jak mohou být chytré, když jsou hloupé a ničí vše, na co narazí. Umělá inteligence, největší výzva současnosti, by přece první měla být k dispozici pro fungování samotného člověka. Je sice nemožné, aby lék byl posílán po internetu jako informace prakticky zdarma, když světem léků vládnou miliardy. Kdo by do toho šel? Zatím jen hrstka nadšenců.
Zatím jsem popisoval pouze fyziologické pochody a látky. V krvi nacházíme ovšem i stovky až tisíce látek, které tam nepatří. Již v roce 2014 evropská komisařka pro životní prostředí Margot Elisabeth Wallströmová měla v krvi 28 látek, které tam být neměly. Krev ministrů životního prostředí Evropské unie obsahovala až 60 takových látek. To byly sledovány pouze látky používané v zemědělství, celkem jen 77 chemikálií. Skutečná situace je pochopitelně daleko horší. Závěr byl, že děloha je riskantní místo pro život. Z mého pera vychází jen zoufalé volání po naprosté změně přístupu k imunitě, fungování mozku dětí, limbického systému. Zoufalé volání, aby lidé tohoto světa připustili, že lze hledat hromadící se karcinogeny a následnou rakovinu. Voll před sedmdesáti lety ukázal cestu, lidstvo však zvolilo jinou cestu. Cestu miliónu tun chemikálií, včetně obrovského množství chemických látek.
