Únavu můžeme pociťovat po velkém psychickém nebo fyzickém vypětí. Můžeme ji však pociťovat při běžném životě. Nic mimořádného neděláme a přes to se cítíme unavení. Jde o subjektivní neměřitelný pocit, který je však pro konec 20. století typický. Co hůře, nepřirozenou únavou trpíme i ve století 21. Pro patologickou únavu vznikl anglický termín CFS. V osmdesátých letech se u mladší generace Američanů objevil syndrom těžké únavy, která jim bránila v pracovním nasazení. Pro většinu to byla katastrofa. O to byla situace horší, že vědcům a lékařům se nepodařilo objevit žádnou smysluplnou příčinu, žádný objektivní důkaz. O vysvětlení se pokoušeli psychiatři, imunologové, mikrobiologové, internisti, ale kde nic, tu nic. Proto CFS nebyl zařazen do seznamu nemocí a postižení. Lidé měli potíže se získáváním neschopenek a invalidních důchodů. Syndrom chronické únavy se rychle rozšířil do civilizovaného světa. V této době jsem řešil mnoho pacientů s tímto problémem. Dnes každý druhý pacient rovněž mluví o chronické únavě. Jen vysoko vyčnívající špičky tohoto zdravotního problému mizí. Důvodem je nepochybně stres, protože psychologická charakteristika postižených ukazovala na ambiciózní přetížené mladé lidi. Samotný stres však únavu nevysvětluje. Poruchu můžeme hledat ve dvou oblastech. Zdroj toho, čemu říkáme tělesná energie, je ve sloučenině nazývané ATP (Adenosin trifosfát), z něj se ve složitém fyziologickém procesu nazývaném Krebsův cyklus uvolňuje energie. K tomuto procesu dochází v každé buňce. Díky různým toxinům můžeme najít poruchy tohoto cyklu. Stres hraje jasnou roli. Čím větší si nese člověk z dětství emocionální zátěže, tím více a rychleji se hromadí v jeho organismu toxiny. Klesá imunita, která se nahrazuje antibiotiky a očkováním. Rozbíjí se střevní mikrobiom. Ze střev se do krve dostávají toxiny, které se díky krevnímu oběhu dostávají do celého těla, včetně mozku. V organismu se rozmnožují špatně kontrolované mikroorganismy, escherichie, salmonely, koky, borelie, řada virů, chlamydie, mollicutes a další. Mikroorganismy jsou energetičtí paraziti. Neživí se ničím jiným, než naší energií. Čím více mikrobiálních zánětů v nás probíhá, tím jsou větší ztráty energie. Protože v našem organismu žije více mikroorganismů, než je našich, člověčích buněk. Jde opravdu o obrovská čísla. Celé společenství žije v režimu džungle nebo zoologické zahrady. Rozdíl je vám jistě jasný. Dozorcem je imunitní systém, škodlivým faktorem jsou toxiny. Proto detoxikace vede mimo jiné k pocitu zvýšené energie. To je pro pocit zdraví velmi důležité. Pro úspěšnost v životě rovněž. Kritické místo pro dostatek či nedostatek životní energie je podivuhodná struktura v našem mozku. Česky jí nazýváme síťovanou formací. Množství impulzů z této části mozku je rozhodující. Síťovaná formace má i řadu jiných vlivů na fungování organismu. Jako například spánek či dětskou hyperaktivitu. Při zavření očí impulsy retikulární formace mizí a člověk usíná. Pokud mu to ovšem dovolí corpus pineales, producent melatoninu a šéf cirkadiálního rytmu. Hyperaktivní děti mají impulsů mnoho, unavení a zpomalení málo. Retikulární formace je veledůležitá struktura ukrývající se od prodloužené míchy po Varolův most až do mezimozku. Její toxická zátěž se datuje od prenatálního období po celý život.
