Již několik desetiletí naplňuji své poslání přesvědčovat lidi, že zdraví jim nezajistí stále se zvyšující množství chemických léků. Vždy jsem si byl vědom, že jde o souboj s větrnými mlýny. Něco jako Don Quijote. Najednou je tady pandemie způsobená mutovaným coronavirem. Je lhostejné, zda jde o přírodní nebo umělou mutaci. V záplavě statistických čísel (statistika je vždy nebezpečná) zaniká jeden fakt. Lidé, kteří v souvislosti s coronavirem umírají, jsou výhradně lidé vážně nemocní, udržovaní při životě pomocí chemických léků. Obvykle trpí metabolickými nemocemi či zhoubnými nádory. Jejich buněčná imunita je narušená, reakce imunitního systému jsou chybné, zabijí cytokinová bouře. Poruch reaktivity imunitního systému přece známe spousty. Alergie řešíme antihistaminiky, atopie kortikoidy, autoimunitní nemoci pomocí imunosupresivních chemoterapeutik. Nikde ani stopa po varování lékařů: „Lidé neblbněte a zamyslete se nad příčinami“. Pak přijde něco nečekaného a opět hledáme chemikálii, která nás zachrání. Opět ani slovo o tom, že se musíme obrátit k přírodě. Pokud vím, tak budoucnost patří informacím. Virus je ve skutečnosti mikrobiální informace a na této úrovni s ním musíme pracovat. Kladivem na informace, to nefunguje! Je potřeba se vrátit k podstatě. Začít pracovat v mozku, v centrech pro řízení imunity toho nedosáhneme jinak, než využitím informací. Čím dříve, tím lépe. Mozek je přece informační medium, kde chemie hraje jen pomocnou úlohu. Možná však, že musí lidstvo ještě dozrát a začít myslet jinak.
03.
11. 2020