Prezident Masaryk se rád ve vysokém věku nechával fotografovat na koni. Aby národ viděl, že se drží pevně v sedle. Putin lítá po kluzišti. Joe Biden vyběhne klusem do letadla. Je to již kmet, tak musí ukázat, že na funkci prezidenta má. Dokonce severokorejský vůdce Kim Čong-un, ač výrazně zavalité postavy, loví z koně ve státních lesích. Čínský císař se každý večer nechával vidět v harému. Bylo to prý poselství lidu - „Ještě jsem schopný vládnout“. Jen nám je místo prezidenta prezentována fyzická troska. Náš národ nepotřebuje mít v čele bohatýra? President musí vzbuzovat lítost? Kupodivu však nemíním komentovat prezidenty ani krále. Chci si všimnout zvláštního psychologického rysu našeho národa či alespoň českých novinářů. Mám kolem sebe za celý život kolem tisíce lidí, kteří se věnují velmi důležité schopnosti našeho organismu – imunitě. Pomocí přírodních prostředků regulují svoji buněčnou imunitu. Netrpí infekcemi, ba ani covidovou nákazou. Takových lidiček si nikdo nevšimne. Když však fotograf, zpěvák či politik onemocní covidem, je mu věnován celostránkový článek, aby se mohl „vyplakat“. Prezentují tím svoji neschopnost vyvinout fyzické i mentální úsilí, a tím se postarat o vlastní kondici. Podporují tak svým příkladem tápající část společnosti. Virus je zlý, člověk je neschopný a politici mají konečně přítele, který jim pomůže zkrotit vzpurný lid. Pevnost, nezdolnost a jasný rozum jednoznačně nejsou vlastnosti, kterých si náš národ cení na prvním místě. Ducha, kterého bychom potřebovali, nalezneme ve zdravém těle. Příklady slabých by neměly být naší inspirací.
25.
11. 2020